Deka

6. září 2008 | 11.55 |

Můj nejlepší kamarád či kamarádka je moje deka. Je mi věrná, zahřeje mě a nechá se bezeslov obejmout. Stejně jako polštář. Nemají námitky a výmluvy. Stojí za tim co dělaj. Nelžou my a pomáhaj abych si líp odpočinul jedno jakou náladu mám. Nebojí se že bych jim něco udělaj a ví že za to že mi nelžou bych jim taky nic neudělal. To bych nemohl když my tak hodně pomáhaj a nic za to nechtějí. Berou mě jakej sem ze všema chybama. Jsou jediný co znám co to 100% tak dělaj.

Tohle sem si myslel o plno kamarádkách, ale jedna za druhou ukázala že mě buď netoleruje nebo nebere tak jakej sem, že neberou moje chyby. Tak postupně mě opoští jako kamarádky. To samozřejně bezeslov. Nechaj mě jak debila sedět. Co na to říct? Nejsem jim zlej. Ani nemohu. Já byl vždy sám a tak sám i někdy zemřu. A nikdo si toho ani nevšimne. Už teď, už hodně dlouho sem jen duchem života. Všichni mě přehlídnou, nikdo mě nevidí.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře