dg081106

6. listopad 2008 | 23.45 |

V boji jsme dohromady. Tak by se dala popsat tahle temná myšlenka. Nebo taky. Boj světlo proti tmě. Ale kdo patří k světlu a kdo ke tmě? Nebo jsme šedý ti co prý bojují pro světlo. Šedý protože děláme to samý co naši protivníci? Protože zabíjíme....
....běžim přírodou. V ruce zbraň a vedle mě na obou stranách a i za mnou další. Táhnem spolu někam kupředu. Utíkáme, křičíme aby sme se koordynovali. Máme strach předtim co nás za chvíli očekává ale víme že to musí být. Proběhnem lesem a na začátku volnýho pole lehnem do příkopu. Vidíme náš cíl. Víme že tam nás očekáváj naši protivníci. Máme strach protože jejich zbraně sou silnější. Výme že mají děla a i rakety. My by sme je mohli taky mít ale nepoužijeme je. Nepoužijeme je protože se naši protivníci usadili mezi nevynýma obyvatelema. Musíme za chvíli přes tohle volný pole až k nim. Tak blízko aby jsme neohrozili nikoho s civilistů. Víme o možnosti že padnem a nic nezmůžem. Ale kdo jinej to má udělat. My jsme jediný, všichni dobrovolný.
Je na čase. Vyběhnu s pár jinýma. Jsme první a nám následujou všichni co jsou s námi. Ty první jsou i ti prvný co padnou. To je přeci tak? Ale na to už nemyslíme. Jen běžíme co nejrychleji kupředu. Možná to stihnem. Najednou palba. Ve vzduchu něco hvízdá. Výbuchy. Zemina lítá kolem nás. Probýháme tim. Bylo to moc krátký. První pokus našich protivnýků nevyšel. Ale to se jim nestane ještě jednou. Nyní běžíme ještě rychleji. Cíl před očima. Strach nás žene kupředu.
Zase sviští něco vzduchem. Výme co to je. Máme strach před smrtí. Zase výbuchy na poli. A tentokrát mezi nás. Nic nevidim. Jen tušim. Cítil sem že zamnou právě skončilo několik životů. Ale unikám tomu. Musim kupředu a vim že za chvíli přijde střelba která platí nám. Kouknu se na obě strany. Ti co běží vedle mě taky. Kejvnem na sebe a běžíme dál. V rukách naše zbraně. Připraveni zemřít i zabít. Ale všichni s hrdostí a láskou v srdci. Jen já ne. Já bez lásky, jen s nenávistí.
Chci být první. První co padne v první řadě. A nebo se první probourám k tim proti komu běžíme. Možná i první někoho zabiju ale to neni důležitý pro mě. Já chci dát jen tim co sou zamnou šanci přežít.
Začne palba z blízkosti. Předemnou vrazí řada kulek do zeminy. Reflexně to přeskočim a běžim dál. Už jsme tak blízko že po más střílí, tak jsme i my dost blízko na to aby jsme mohli po nich střílet. Ale oni jsou schovaný a my na volnym poli. Proto běžíma dál až dostanem šanci my. Zase střelba. Teď přesnější. Vedle mě padne kluk co sem s nim ještě ze začátku mluvil.

Pokračování příště.

Zpět na hlavní stranu blogu

Související články

žádné články nebyly nenalezeny

Komentáře