Zemřít.

19. listopad 2008 | 15.50 |

Když tma překoná světlo, když zlo překoná dobro tak poslední paprsek se vzbouří a obětuje se pro dobro a světlo, pro novou rovnováhu všeho....
....nedávno sem měl ještě plno věcí pro co existovat a bojovat, se zlepšovat, nedávno sem skoro vše toto stratil. Nyní nemám nic až na to co ten paprsek. Ale já nejsem tento paprsek abych měl tu sílu tuto otočit. Brácha mi nevědomě vzal i ten zbytek a můj život je nyní dost bezcenej když není co stratit. Dobrý na tom je jen že tak neixistuje ani nic o co bych se bál, s čim by mě mohl někdo vydírat. Brácha si mohl jako první zažít co způsobyl. Špatná pravda prej bolí, ale já toto necítil. On za to zacítil s nožem v ruce (moje nářadí) co udělal, co se stalo, co bylo a už není....
....není strach zemřít. Vydal sem se pryč. Nyní mě absolutně nic nedrží. Vyhlídl sem si místa boje v okolí. První krok. Temný myšlenky se stávaj zase jednou realitou. Špatný sny mým osudem. Už posledně málem zabili. Tentokrát ale doopravdy zabijí, protože nikdo není kdo by jim zabránil, nikdo kdo by život zachránil. Starý znaky se stali novýma. Němý znak smrti.Nemilosrdný znaky boje. A nyní i znak děsivý, znak teroru.
V myšlenkách jen krátká budoucnost a příliš dlouhá temná minulost. Vzpomínám na ty co měli taky temnou minulost a zjistim že nikdo nežil v ní tak dlouho. Všichni časem zemřeli a nebo je našlo v čas nový světlo. Ale je jich plno co jich dalo v temnotě svůj život. Málo kdo na ně vzpomíná a nikdo neví proč. Proč zahynuli. Proč sou mrtvý. Ale já to vim a vzpomínám na ně. Vzpomínám na časy kdy i v té temnotě naše světlo zářilo jako nedobitná pevnost. Ale léta útoků bez posil její zdi a věže roztříštili. A kdo nebyl zachráněn ten zemřel. Já tam zůstal. Nevim jestli sám. Nic nevidim až na ty trosky. Ale vzpomínám.
Opustim tohle místo. Vydám se do temnoty. Možná někdo jiný vybuduje zase tuto pevnost světla uprostřed této země. Mě nikdo nezachránil a sem sám. Tak se vydám za tou tmou. Za tou tmou zemřít.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře