Včéra večer

17. duben 2008 | 20.40 |
Spíš by to mělo jít mezi poezii a city ale vlastně se to stalo včéra večer a týče se to jen citů. No cítíme přeci pořád, nejsme bezcitný i když někteří z nás tak někdy dělají. Přejdem k tomu co bylo včéra večer.
Vyšel jsem z baráku a teprve venku jsem zjistil že je jasno. Bylo trochu chladně ale šlo to. Kouknul jsem se do nebe a v tu ránu mi prolítla jedna věc skrz hlavu. Myslel jsem na svoje kamarádky a co tak teď dělaj. Taky na to že jsou hrozně daleko a nemohu je vidět, navštívyt, s nima si pokecat, s nima někam jít... ale to neni důležitý. Jak jsem na ně myslel tak jsem se nejdřív zasmál tomu jak mi to připomínalo čechy a jak jsem myslel že se všem docela daří. Chvilku po tom jsem ale nevěděl jestli se mám smát a být šťastný a nemo brečet a truchnit protože jsem tak daleko od nich a vlastně sám. Kontakt mám s nima jen na četu. S pár i po telefonu, sms, skype a s hrzdkou se jednou za čas sejdu. Hm jednou za čas znamená tak jednou za půl roku a dýl. V tu ránu jsem se už nechtěl koukat do nebe. Schladnil jsem, city zase odendal. Co s nima taky teď? To byl ten kousek večera kdy jsem byl chviličku bezdůvodně šťastnej. Chvilečka která tak často nebývá a dokavať se nic nezmění taky nebude. Bývalý časi jsou pryč a už se nevrátí, již nebudou.
Mějte se a moto místnosti (Smějte se, bude hůř) berte a zasmějte se;-)

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře