Marathon smrti č.2

20. březen 2010 | 19.00 |

Co se vyhrabu vidim....nic...no slunce venku a pár co lezou ven. Většina od tý skalky, stihli to. Ale né všichni. Koukám po bráchovy, který se právě taky vyhrabává. Jen řeknu: "Vše OK?" a ani na odpověď nečekám a dodám. "Pojď."

Všichni se schromáždí u tý skalky a zjistíme že pár chybí. Rozkouknem se ale neni nic vydět. Ty nenajdem tak rychle a skoro nikdo nemá už zásoby co měl sebou. Mě je jedno co ostatní. Jen poslouchám. Skoro všichni se chtěj vrátit a ne dál běžet. Já dodám že zpět to je stejně nebezpečný jako dál a že mě je to prakticky jedno teď.

Jeden řekne že když půjdem rovnou a né obklikou tak zlezem jen jednu skálu a pak to neni už tak daleko. No má pravdu ale i tak s tim vyhrajem jeden den ale riziko spadnout je velký. I tak souhlasí všichni už kvůli tomu že jsme pár chybějících našli. Nepřežili tu bouři.

Tak se jdeme zpátky až na jednoho chlápka co se zachránil s některými za tu skalku a tý mladý holky co to taky zvládla se vyhrabat a neudusit se. Ta se na mě a bráchu divně kouká. Jako kdyby nechtěla aby jsme šli zpět.

No nic vyrazíme i když bude brzy večer. Jak se začíná stmívat tak se blížíme k tomu opuštěnýmu městu a vidíme ohně. Ohně tady. To můžou být jen banditi. Neni dobrý. Ty tu mohou jen jedno hledat.

Nelíbí se mi to tak řeknu bráchovy že se na cestu zpět vykašlem a zkusí me to s tima dvouma proběhnout k cíli. Souhlasí. Tak se vrátíme.

Ráno je najdem pořád u tý skalky. Asi samy neví jestli maj dál. No teď jsme čtyři a dál musíme. Ale odpočinem si a kouknem co máme ještě u nás za zásoby.

Rozhodnem se teda ještě na místě přenocovat a brzy ráno se nově orientovat a běžet dá. Nikomu neřeknu že jsemv tom městě viděl ty bandity a raději na to ani nemyslim. 100% ku předu a né zpět.

Pokračování příště.....

Zpět na hlavní stranu blogu

Související články

Komentáře