Stůj ty vole!

11. duben 2011 | 15.00 |

Předevčírem večer zase tak jezdim, lifruju. Jedu po hlavní a je už tma. Z vedlejší silnice příjíždí moped a naproti nic nejede. Tak on zastaví a já si to tramdim. Jsem skoro u něj a on se najednou rozdeje. Myslim jen: "Ty vole stůj!" Strhnu zároveň za plný jízdy volant do leva, kola začaj hvízdat, je to skoro moc prudce. Na zabrždění neni už dost místa. On se lekne a strhne to taky, pro jeho štěstí. Objedu ho a už z reakce strhnu volant zpět do prava až se vrátim zase na mou stopu kde koreguju a srovnám auto. To vše tak těsně že se už vidim na chodníku. Jen vidim ale neskončim tam. Nic se nestalo tak jedu dál a kašlu na toho debila. Další myšlenka co mám je: "Uf to bylo jen tak ,tak. Teď bych potřeboval frťana." Myslet můžu, dát si nemohu tak jezdim dál až mám konec. To byl zase večer. Trochu normálního vzrůša je někdy ok.

Příští den jsem měl dalšího vola. Úzká silnice, já si jedu jako by nic. Taky nic neni. Ale najednou otevře jeden cvok svoje dveře od auta dokořán jako bych tam nebyl. Přesně předemnou. Já začnu brzdit a strhnu to do prava tak daleko jak to jde abych neskončil v příkopu. On se lekne a přivře. Ještě v čas tak to s chlupem beru kolem něj.

Jako je hezky ale lidi to neznamená že máte vypnout svůj mozek. OK já to minulej týden taky udělal a hned se poučil.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Stůj ty vole! márinka 12. 04. 2011 - 08:26