Tajnosti

29. duben 2008 | 22.15 |
Každý má svoje tajnosti. Někteří větší a někteří menší. Jak různý lidi jsou tak zůzný jsou jejich tajnosti. I tak. O některých tajností se dá mluvit s určitýma lidma. Třebas s kamarádama, kamarádkama, svým miláčkem, rodičema, psychlogem, učitelem, člověkem důvěrnosti a nebo jen tak v kostele s knězem.
Nebudu se nějak moc zmiňovat o vašech tajnostech. Jen to vám řeknu. Vaše tajnosti nejsou nic oproti tomu o čem tady teď budu psát. A proto ktomu zase jednou řeknu že mě to předhazování že taky pořád něco tajim vám jde na nervy a proto mi taky nic neřeknete. Váš problém. Vaše mini tajnosti prostě nejsou nic za co bych moje vám vzdělil. Moje nejtajnější tajnosti ví jen pár lidí a to tich pár neví ani všechny jen určitej kousek toho co tajim z mé minulosti a co budu i v budoucnosti tajit. Půlka tichto lidí patří k rodině a ostatní jsou kamarádi a lidi co u toho byli když se určitý věci stali tajnýma.
Pár věcí bych nejraději i zapoměl jako to říkaj všichni ale v ten moment mi přijde do hlavy že i tyto věci mě dělájí tim co jsem a že jen tak se mohu přiučuvat. Nejsem tak svatej jako někteří myslí ale taky né tak zlej jak to jiný zase vypráví.
Ale co komu říct aby ten dotyčnej byl spokojenej a přitom jsem tý osobě neublížil. A bude někdy spokojenej, nebo ne. Nebo bude chtít vědět víc a a víc až do nehezkýho konce? Jak lidi tak znám a jak je zná svět tak je jistý že to budou chtít vědět vše. Skromnost zná jen málo kdo a důvěrných lidí je taky tak málo.
No tak k tim tajnostem. Jsou mezi nima zajímavý ale hlavně překvapůjící a nehezký (jak pro koho). Některý udělalo plno lidí jiný zase jen určitý. Jsou mezi tim i věci co byli, jsou a budou protizákoné. Jasný je že i maličkosti mohou už porušovat zákon;-) I tak patří k tomu. Ale jsou i věci co tajim co jsou proti morálce nebo tradyci. Víte každej si myslí že ví co jsem ale jak to mohou vědět když neznaj moje tajnosti. Takový lidé nebudou nikdy oběktivní ale i tak se dá alespoň trochu zjistit co jsem. To netajim. To se nedá tajit. Vždy to propukne ven nějakou stranou. Vim že mě všichni až na pár vyvolených budou nenávidět ale kdo se kouká jen tak krátkozrace tak neuvidí nikdy tu pravdu za tim a tim pádem si ani nezaslouží mě pořádně poznat. Ale co bych s toho měl? Nic vlastně. A proto dám každýmu šanci a ještě jednu a další....
Ke konci řeknu jen to: Když něco tajíte tak se zamislete nad tim jestli netajíte jen maličkost která neni tak vážná aby jste kvůli tomu riskovali stratit vaše nejlepší kamarády. Vždyť i to bolí vědět že někdo něco tají co toho dotyčnýho do úzkosti vede a nemá se podle sebe nikomu vzdělit. Přitom má někoho kdo by poslouchal a pomohl. Důvěřujte timto kamarádům co se trápí když se vy trápíte. Jim vaše tajnosti co vás trápí vzdělit můžete;-)

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře