Ciliakie

12. srpen 2015 | 15.00 |

Celiakie patří prozatim mezi nevyléčitelné choroby. Jedinou možnost formou terapie je dodržování speciální, takzvané bezlepkové diety. Začít s bezlepkovou dietou není vůbec jednoduché, jelikož se lidé musí vzdát většiny svých oblíbených jídel. Pro pacienta to znamená jediné - vyřadit z jídelníčkuvšechny potraviny, které lepek neboli gluten obsahují. Zjednodušeně lze říci, že se jedná o všechny výrobky obsahující pšenici, žito, ječmeni a ovsu co obsažujou směsbílkovinu.


Celiakie v důkladu

Celiakie (také glutenová enteropatie,nesnášenlivost lepku, odlišuj od alergie na lepek) je chronické onemocnění sliznice tenkého střeva způsobené nesnášenlivostí lepku neboli glutenu, což je označení pro směsbílkovin obsaženou v pšenici, žito, ječmeni a ovsu. Nesnášenlivost přetrvává celoživotně a je částečně geneticky determinovaná. V současnosti je tato choroba nevyléčitelná, při dodržování bezlepkové diety však vymizejí všechny její příznaky. Kožní projevy nesnášenlivosti lepku se označují jako Duhringova nemoc.


Průběh a příznaky
Pokud onemocnění konzumují potraviny obsahující gluten, vzniká zánět sliznice tenkého střeva a dochází k rozsáhlé zkáze epitelových buněk střeva. Kvůli tomu mohou být živiny pouze těžko vstřebávány a zůstávají nestrávené ve střevě. Symptomy jsou tomu odpovídající ztráty váhy, průjem, dávení, nechutenstvý, únava, rozmrzelost, u dětí v neposlední řadě poruchy růstu. Neléčená celiakie především zvyšuje nebezpečí onemocnění takzvaným non-Hodgkinským lymfomem (agresivní rakovina lymfatických žláz), pravděpodobně také rakoviny střeva. U 5-10% pacientů se zároveň vyskytuje cukrovka. Jediná v dnešní době známá možnost léčby celiakie spočívá v dodržování bezlepkové diety.

Diagnóza se provádí v prvním kroku zjištěním množství protilátek tkáňové transglutaminázy v krvi, rozhodující roli má však rozbor bioptického vzorku z lačníku (části tenkého střeva).


Výskyty

Prevalence onemocnění v různých zemích výrazně kolísá. Kromě toho se údaje o výskytu liší podle toho, jestli je diagnóza stanovena teprve na základě klinických symptomů, nebo už podle orientačních testů. Při zohlednění pouze symptomatických případů dosahuje četnost od 1:10.000 v Dánsku a USA až po 1:3000 ve Švédsku a Velké Britániji. Celosvětový průměr je zhruba 1:3350.

Počet nemocných v České republice se odhaduje na asi 40-50.000 (četnost 1:200-250), z nichž je ale asi pouze 10-15% vedeno v dispenzární péči (léčeno), u většiny nemocných nemoc není objevena (diagnostikována).

Počet nemocných je stanovován pouze podle dosavadního systému diagnostiky, tj. až se něco pokazí. Pokud by se prováděl celoplošný screening (preventivní testy v celé populaci, např. krevní, na zjištění specifických protilátek - TTG), jako je tomu u fenylketonurie, pak by počet celiaků prudce vzrostl. A nedá se plně vyloučit, že by prevalence mohla být až 3 procenta, tak jak je tomu v některých oblastech Severního Irska.



Příčiny

Vědecké výzkumy se zaměřují převážně na genetické znaky, ale také na infekce, jako možné spolupůsobící faktory.



Symptony

Klasické příznaky celiakie jsou vleklé průjmy, způsobené poruchami trávení, zčásti ovšem také celistvá a (kvůli porušení trávení tuků). Postižené děti nemají chuť k jídlu, často zvrací a nepřibírají na váze. Později může být také omezen růst. Děti bývají mrzuté a nápadnými znaky jsou tenké končetiny a vypouklé, nafouknuté bříško.

Od té doby, co bylo do diagnostiky zahrnuto vyšetřování protilátek, pro celiakii specifických, se rozpoznávání nemoci zásadně změnilo. Lidé, u kterých byla celiakie rozpoznána např. v rámci rodinných prohlídek a kteří vykazují komplexní zakrňování klků, mohou mít pouze slabé, částečně také nespecifické příznaky. U nich se vyskytují bolesti břicha, paradoxně dokonce zacpy, oddálení růstu a u dětí oddálení puberty, snížení obsahu vápníku v kostech (kvůli omezenému vstřebávání vápníku), anémie (omezená resorpce železa), záněty kloubů, defekty zubní skloviny.

Intenzita reakce na gluten se odlišuje individuálně. U některých lidí se i požití většího množství potravin obsahujících gluten projeví jen málo. Na druhou stranu, u jiných celiaků se může požití glutenu projevit až nepřiměřenou reakcí.

Jako autoimunitní onemocnění je celiakie sdružená s jinými nemocemi, při nichž se imunitní systém brání látkám tělu vlastním. Nejčastější doprovodná nemoc je Diabetes typu 1. Asi 5-10% celiaků trpí i cukrovkou a naopak zhruba stejný podíl diabetiků celiakií. Stejně tak zánětlivé onemocnění štítné žlázy (Hashimoto-Thyreoiditis) se často vyskytuje zároveň s celiakií. Spíše u dospělých může dojít ke vzniku silně svědivé, puchýřkovité vyrážky (Dermatitis herpetiformis Duhring). Pouze 1/10 z nich má symptomy týkající se gastrointestinálního traktu.


Léčba

V současné době jediná jistá možnost, jak nemoc léčit, je dodržovat doživotní bezlepkovou dietu. Střevo se opět uzdraví a riziko dlouhodobých následků se sníží. Z jídelníčku se musí vyloučit všechny druhy obilí s vysokým obsahem lepku (pšenice, ječmen a žito). Zvlášť u zpracovaných potravin a hotových výrobků je třeba dávat velký pozor, jestli nebyly použity žádné přísady obsahující lepek. Protože lepek bývá často používán jako emulgátor, k želírování a jako nositel arématiských látek, není to vždy na první pohled zřetelné.

Jako alternativa k obilninám obsahujícím lepek je povoleno používat proso, kukuřici, rýži, laskavec, pohanku, sojové boby, kaštany. Stejně tak je povolena zelenina včetně brambor, ovoce, maso, ryby, vejce, mléko a mléčné výrobky. Speciální bezlepkové výrobky bylo dříve možné koupit pouze ve speciálních obchodech, zabývajících se zdravou výživou. Dnes je možné některé z těchto potravin (bezlepkové sušenky, piškoty, aj.) koupit i v mnohých běžných obchodech s potravinami, zvláště pak v obchodních řetězcích.

Současný výzkum nové léčby celiakie je založen na enzymatické terapii. Nedávno se povedlo izolovat z klíčícího obilného zrna enzym, který umí lepek zpracovat. Jeho zlomky pak už nemohou být imunitním systémem rozpoznány a tím pádem nevedou ke vzniku zánětu. Úkolem je vyrobit pilulky, které by tento enzym obsahovaly. Postižený by si dal pilulku před jídlem nebo během něj a onen enzym by lepek obsažený v potravinách zneškodnil. Problém spočívá v rozdílu pH v žaludku a ve střevě. Rozhodující je také rychlost trávení lepku. Ten musí být před tím, než se dostane do střeva, kompletně rozložený, aby terapie byla dostatečně bezpečná.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře