Na co žít

23. květen 2008 | 02.54 |
Pokaždý když něco udělám tak se nějaký kamarádi na mě naštvou. Přitom to nic neni. Oni mi dostkrát sami ublíží a berou to jako normální věc. Jako kdybych byl masochysta. Pche. Trochu přemýšlet by měli. A co. Jsou jako všichni. Mě vyčítaj co dělám a sami jsou o hodně horší. To je ta spravldlnost co všichni známe. Tak to pěkně klamete "přátelé". Takoví jsou horší než nepřátelé. Ti alespoň ze sebe nedělaj to co nejsou. Ach kašlu na to. Já kamarády nepotřebuju. Vždy jsem byl sám a můj život neměl cenu. Nevim proč jsem to měnil když s toho stejně vznikli jen další potíže. Mohl jsem mít klid někde sám a čekat na vítanou smrt. Už dlouho vítanou. Sám bych se nikdy nezabil. To je proti mé hrdosti. Ale jsou jiný možnosti předčasně zemřít. Smrt mě stejně už s otevřenýma náručema očekává. Kamarádi nejsou potřeba. Serou na mě tak já na ně difinitivně kašlu. Co si nad nima dělat ještě hlavu. Stejně s toho nic nevyjde co by stálo za to. Stejně jsem ten zlej, pitomej, debilní, úchylnej, čůrák. A co já vim vo ještě. Polibte mi prdel všichni se svým falešným morálním chování. Nepotřebuju vás, nechci vás.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Na co žít nikdo 13. 03. 2011 - 13:33