17.-18.6.2008 (část 1.)

18. červen 2008 | 15.50 |
Fakt ta noc byla divoká. Neni divu že jsem se vzbudil už sám od sebe v šest a už neusnul. Prospal jsem tak jen pět hodin. Míň než jindy.
No co sem sněl tentokrát? To uvidíte;-)
No nevim kde byl začáteek toho ale já začnu tam kde by to mělo začít:-D
Stojíme na poli nebo louce. Já a plno jiných. Celá armáda. Ozbrojený a připravený k boji. Na druhý staně to samý. Je jasný že tyto dvě armády se tu setkali k boji. Já vim že musíme zvítězit protože chráníme to území a lidi za námi. Slunce pomalu zapadá, teď to začne. Křikem běží všichni naproti sobě. Úplně staromódně. Přitom mají morerní zbraně. A ty taky použijí. Najednou rachot vyboucháajících granátů a střelba ze zbraní. Kolem mě padají a umírají lidi ale já to proběhnu až k nepřítelovi. Odhodim střelnou automatickou zbraň na svoje záda a vytáhnu meč kterej mám sebou. Brutálněji se vervu do nepřátel a prorvu jejich řadu. Oboje armády se pustí do boje muž proti muži. Na nic nečekám a posílám jednoho za druhym k zemi. Vytáhnu pisto a pomůžu střelama z ní tim co potřebujou pomoc. Slunce už zapadá a setmývá se. Jsem plnej krve a všude kolem jsou mrtvý a raněný. Výbuchy už neni slišet jen střelba a bouchající ocel o sebe. Vyhráváme? Alespoň neustupujem a už nepadá tolik z nás. Nepřítel má teď větší stráty. V ten moment cítim bolest. A ještě jednu. Jako kdyby mě někdo píchal do pobočí a břicha. Klesnu na kolena a vidim že je mé oblečení prostřelený a já krvácim. Padnu na stranu a zůstanu ležet, trochu si odpočinu. Stejně vyhráváme........

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře