17.-18.6.2008 (část 3.)

18. červen 2008 | 16.50 |
Za chvilku cítim že neběžíme sami. Kouknu se na stranu a vidim sebe? OK divných věcí se může stát víc. Jsem vlastně 300 let stará mrtvola. Tak proč nemůžu mít další 3 kopije od sebe. Moje já se ozbrojí odemě mýma zbraněma tak že má každej nějakou tu střelnou zbraň. Dorážíme k vesnici. Před ní stojí pár můžů a chtěj zrovna zabít pár vesničanů. Ještě jim mávnu amy se k nám postavili čelem a vystřelíme. Ani jeden nestačil reagovat.
Nezastavíme se a vběhnem do ulic vesnice. Trochu ze rozdělíme. Já běžím dál za holkou k jejímu domu po cestě zanechávám jen padlí muže co přepadli tu vesnici. Moje kopije nejsou jiní. Zajatce? Nějak neberem teď když je nás tak málo a neni čas. Už vidim její dům. Před nim je její mamka a táta co klečí na zemi a ti muži je brutálně vyslíchaj. Neváhám ani teď a postřílim je. Holka se vrhne rotičům šťastná kolem krku a já stojim za ní. V tu ránu se otebřou vedle mě dveře a v nich zase jeden s tich můžu. Než zaregistruje co se děje vystřelim na něj. Kouknu se jestli je mrtev a nechám ho ležet. I moje kopije se pomalu vrací. Jedna už je u mě když vyjede z jedný uličky náklaďák. Hned střelíme. Trefa. Vozidlo vybouchne.
Najednou cítim jakoby mi někdo říkal a ukazoval co chci vědět. Vidim jak mě po bitvě pohřbívaj i se zbraněma. Jak na mě sipou něco co vypadá jako prášek. Jak se staví pomník a jak tem prášek vlastně žije. Jak je pomník trefou granátem rozbit a to co na mě sipali se rozroste po mě. Vidim jak mě to zachovalo a zase ovživilo po 300 letech a jak to absorbovalo mojí DNA. Dál vidim jak se to dotykem dostalo na ty zabitý muže a změnilo jejich DNA v tu mojí a pak ovživli.
Kouknu se ke tveřim a toho chlapa na kterýho jsem šáhul vidim stát a jsem to já, další kopije. I holka si toho teď všimla a ani se nebojí. Jen řekne: "Teď nás můžeš chránit." "Jo můžu a budu,"odpovim. Nechám všechny ty co jsme zabil odnýst do jedný kůlny kde na všechny sáhnu. Vim co se stane a chci to protože tahle věsnice stratila už dost lidí a tahle vesnice je to město co jsem před 300 lety svým životem chránil.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře