Lenka

22. červen 2008 | 17.00 |
pro_kliste20-p200a.JPG
Nevim co říct. Nento měsíc mi začíná připadat jako ten rok kdy mi zemřela prababička, děda, strejda a co já vim kdo ještě. Bylo to docela dost příbuzných i když některý byli vzdálený. Ale i tak patřili k rodině přeci. Tento měsíc je taky takovej. Nejdřív Míša (kliste20) a teď Lenka. Nyní vám něco o ní napíšu.
Lenka Beck byla zajímavá holka s plno problémama a první který jsem kdy pořádně pomáhal. Poznal jsem jí když jí bylo 14 a mě 16 nebo tak nějak. Jop je to dlouho už 8 let. Byl jsem u babči a chodil po Panských Polích v Mariánských Lázní. Venku si hráli "děti" no a já sabotoval:-D
Osvobozoval jsem zajatce. Byla to prča. Skamarádil jsem se tam s jednim klukem. Martinem. Příští den jsem potnal jeho sestu Lenku. Nejdřív nic nebylo. Poznal jsem jejich partičku a vzali mě do svýho kruhu bez toho aby toho tolik o mě věděli. Vlastně nic nevěděli o mě. V ten týden jsem hrál s nima ještě fotbal a dostal přesdívku "kamikáce" (píše se to jinak já vim). U hřiště stáli i vysoký topoli a někdy tam vletěl i ten míč. Nikdo si netroufnul pro něj vylýst. Tak jsem se sebral a lez. Co jsem neviděl byli dvě věci. Míč vysel na víšce třetího patra a naproti ve věžáku byla Lenka na návštěně u kamarádky.
I když byl docela vítr tak jsem to vylez a míč hodil dolů a ještě si dělal legraci že půlka větví už chybí po té co jsem vylezl na hóru. Lenka mi tenkrát řekla že mě obdivovala tam nahóře ale že to byla hlevně sranda co jsem prováděl. Vlastně se v tu chvíli do mě zakoukala. Přitom jsem se tam nahóře i chvíli bál po té co se mi zlomila jedna větev na který jsem stál a další byla níž než jsem došáhnul. K tomu se zvíšil vítr a dost se ten topol houpal se mnou. I tak jsem to zvladnul dolú bez toho abych spadnul.
No netrvalo to dlouho a řádili jsme non stop ve třech. Stanovali a já s ní začal chodit. Ale trochu to skrátim co se týče mě.
Hodně jsme si povídali a po večerech toulali. Naučili mě ty dva hrát biliard a já se s Lenkou začal bavit o jejích problémech co jsem nepřehlídnul. Udnaučil jsem jí pár zlozviků který nebudu upřesňovat a ona se mi svěřila. Jako páreček nás nikdo nepřehlídnul. Jejda vždyť jsme se objímali všude možně a ona mi lezla do kalhot.
Lenka byla bezva holka i když měla svý potíže. Každou minutu s ní jsem si vychutnával a dělali jsme plno vylomenin.

Lenka zemřela na nádraží. Nikdo jí nepomohl. Měla cukrovku a ta jí stála její život. Přišlo se na to před dvouma rokama. Chtěla jet domů protože u ní našli jízdenku kterou si koupila. Naposled co jsem jí viděl bylo na oslavě v Mariánských Lázních (na parkovišti)
. Já tu noc přijel teprve do čech. Byl tam i její brácha s jeho holkou. Lenka se kupovala langoše a a já tam měl černý pivko.

Pobavili jsem se co tak děláme a jestli se ještě sejdem později. Zasmáli jsme se a ona vypadala fakt děsně. Vlasi měla obarvený snad na všechny barvy. To si neumíte představit. Mordá, zelená, červená, blond a ani nevim co ještě.

Nevim jak říct jak hodně mi bude chybět. Ale jednou písničkou z německa (2003) se chci s ní rozloučit a přitom dále na ní vzpomínat jako všichni její kamarádi a její rodina a příbuzný. Text písničky vám tu přeložim.

Titul: Všechno je jedno

Je to smrt co jako hvězda neočekávaně z nebe padne.
A někde na horizontu tiše v moři se ponoří.
A když přijde tak neměj strach.
Každej konec je nový začátek.
Abychom zemřeli žijeme celý život.
Všechno je jedno a patří dohromady.
Náš čas je ustavičně jenom na úniku před náma.
Někdy ho doženem, to bude náš konec.
A když to přijde, neměj žádný strach, je to jenom nový začátek.
Co by byl život bez smrti? Co by bylo slunce bez měsíce?
Život a smrt jsou milenci.
Co by byl den bez noci?
Všechno je jedno a patří dohromady.
Existuje pořád zase nový záčátek.

Originál text: Ales ist eins
Es ist der Tod, der wie ein Stern unverhoft vom Himmel fällt.
Und irgendwo am Horizont lautlos im Meer versinkt.
Und wenn er kommt hab keine Angst.
Jedes Ende ist ein Neuanfang.
Um zu sterben leben wir ein Leben lang.
Alles ist ein und gehört zusammen.
Unsere Zeit immer zu nur auf der Flucht vor uns.
Irgendwann holen wir sie ein. Das wird unser ende sein.
Und wenn es kommt, hab keine Angst. Es ist nur ein Neuanfang.
Was wäre ein Leben ohne Tod? Was wäre die Sonne ohne Mond?
Das Leben und der Tod sind ein Liebespaar.
Was wäre ser Tag ohne Nacht?
Alles ist eins und gehört zusammen.
Es gibt immer wieder einen Neuanfang.

Já vim. Už jí znáte ale je taková smutná a pomáhá. Nejraději bych jí sem celou vložil a pokaždý co je potřeba na ní hodil jen link - odkaz.

Ve Vzpomínkách na kamarádku.
pro_kliste20-p200a.JPG
První zveřejnění: Neděle 22.6.08 Další aktualizace přijdou.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře