Počasí

23. červen 2008 | 16.00 |

Počásí pasuje k tomu, jak se cítim. Jak víte, tak mi tento měsíc zemřeli dvě kamarádky (22 a 23 let). Vlajky, který jsem tam měl kvůli fotbalu, jsem sumdal z auta a místo nich visí na střeše černý průhledný šátek. Který je připevněn na anténě. Já jsem v celým černým venku a kolem krku mi visí draci. Počasí je taky se mnou. Prší, jsou bouřky a i vychřice je už tady. Přesně jak moje city, který jsou naštvaný, bouřlivý. Smutek, jako když z nebe slzy padaj. Rok 2008 začal tak krásně a já doufal že po 2007 bude líp. Jenže pomalu se to zvrklo a teď to totálně odešlo. Tento rok se postavil do pozice smutku. Štěstí si šlo zase za někym jiným. Alespoň mě opustilo. Jen doufám, že to byla poslední zpráva smrti, i když si nejsem jistej. Když už se mi něco stane, tak to do mě vždy bije až ležim na zemi. Ale já jsem si řek, že ne. Zůstanu stát. Mýma slovama:
Čas přichází k nám. Utéct se mu už nedá. Tak se mu postavíme z hrdostí a uvidí se náš osud, i když se asi změnit nedá. Ale já tu zůstanu v té temnotě co jsem a pomůžu těm, co si to zaslouží ven a kouknu na ty, co v ní zahynou. Světlo pro mě už neixistuje.
Temnota je má, světlo již neexistuje a nebo jo? Smrt patří stejně mě.
Srdce mé je smutné a bolavé. Vždy se ptám, proč já sám jen. Je to jen kvůli tomu, co jsem jednou sám někoho zranil před léty? Já se chtěl omluvit, ale už jsem jí nenašel a prej nechtěla o mě už nic vědět, podle její matky. Lituju toho, že jsem jí zranil:-(
Truchlim o moje kamarádky a milý
:-((

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře