Myšlenky soboty 5.7.2008

6. červenec 2008 | 14.45 |

Tak ještě k mým myšlenkám, co sem měl v tu sobotu. Bylo to vlastně po té, co sem se nedovolal k policiji. Myslel sem na to, co tak říkaj kamarádi a hlavně i kamarádky. Nad tim, že lidí jako sem já je už málo. Lidi co pomůžou a tak. Co sou hodní (jasně a to já zrovna - ale k tomu později). No mohl bych toho napsat ještě víc, ale na co. Je to vše do stejnýho směru. Hrdina a tak. OK rád pomůžu, kde můžu. Jsou i takový, co mě považují za kreténa, čůráka, debila atd. (K tomu taky dojdem později.) Vše mi to procházelo hlavou a já přemýšlel nad tim, proč to vše. OK jsem hodnej a podle a to co říkaj ti první, ale jsem i to druhý a má to svůj důvod. Co když chcete někoho chránit v dobrým, ale nejde to, protože jako ten hodnej nesmí dělat to co dělaj ti zlí. To nejde. Pokaždý prohrajete. Prohrajete, i když občas vyhrajete. Já se někdy rozhodnul tohle otočit. Znamená, že se nemohu považovat za hodnýho, nesmím se tak chovat. Musím se stát tím, co nejvíce ze všeho nenávidím. Ale jak sem to někdy už slyšel. Občas je nutný pár obětovat, aby se většina zachránila. Občas je nutný se obětovat, aby se ostatní dali ochránit. Tak sem se rozhodl se sám obětovat. V tu dobu co jsem trefil tohle rozhodnutí, sem se chtěl krátce před tím i zabít. S tímhle rozhodnutí sem zvolil ale docela pomalou smrt. To teď vím. Částečně sem už dorazil, kam je potřeba, abych mohl zevnitř zničit to, proti čemu vlasně sem. Jenže nastal jako vždy další problém. Mým rozhodnutí sem nebyl možná sám, jistý je, že lidí jaký jsou jako já byl, je ještě míň. Je jich už tak málo, že vymřou a tomu se asi už nezabrání. A těch, proti kterým sem, je ještě víc a rozšiřují se hrozně rychle. Myslel sem na to, že když sem měl jetě mý "svatý" chvíle, tak vznikla "Ve Vzpomínkách" a později etika. Moje myšlenky šli dál. A šli spíš do toho, co pro mě znamená konec. Totální zničení. Vše, pro co sem bojoval, vše, pro co jsem tohle vše dělal a dělám, vše, pro co ještě žiju, je z dohledu. Nikdo, kdo by v boji pomohl nebo po mém zničení udžel něco dobrýho. Tak proč nezničit vše to, co nenávidim, kvůli čemu sem žil dál a vlastně obětoval to dobrý na mě co kdysi bylo. Myšlenky šli ke konci, vlasně jen ke skáze, zničení a smrti. Na co vlastně žít dál. Světlo už neni dlouho vidět. A už moc dlouho stojim v té největší tmě, co je. No a vlastně ani etika neotevřela lidem oči. Plno, co to tu čtou, na mě jen nadávaj a na můj pravopis. Nenašla se skoro žádná pomoc. Myslim, že i včerejšim večerem se tato cesta kázala jako cesta beznámýho samotáře, který i sám zemře. Tak dosáhnu vlastně toho, co sem chtěl na začátku. Ale vezmu alespoň co nejvíce těch, co nenávidím, s sebou. To sem těm, co na mě věřili, dlužen. To bude zatim stačit. A 100% z toho vznikne další malér. No a? Alespoň urychlím můj konec.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře