Moje Sobota 5.7.2008

6. červenec 2008 | 12.45 |

Vlastně ta sobota začala jako každá jiná, jako plno dní. Ale mělo se to k večeru změnit, a to nebylo vidět. Jak taky. Jel sem tak v půl pátý pryč a netušil, co mě další hodiny očekává. Nejdřív byla pohoda a relax v práci, pak přišel standart. Turek chtěl extra péči. Naštve to tak trochu, ale kašlu na to už. Ať si dělaj co chtějí. Pak, když sem se vracel z jedný cesty zpět do "restaurace," tak přišel vrchol toho dne.
Jel sem kolem zastávky, kde byla kopa lidí. Z dálky to vypadalo normálně, ale když sem projel, tak to nebylo už normální. Jeden muž ležel na zemi a asi 3 až 5 jiných do něj kopali, a to dost brutálně. Kolem stálo ještě 15 až 20 dalších, co se na to koukali nebo je povzbuzovali. Možná se chtěli i přidat jen nebylo místo. Stáli tam i dva taxíci, co nic nedělali. Alespoň mi to tak připadalo. Během sekund mi proběhlo hlavou, co bych mohl dělat:
1.) Zastavit, vystoupit a pomoct z výsledkem, že bych skončil při nejlepšim v nemocnici.
2.) Ignorovat to a jet dál. To nepřijde ani k úvahu, sakra.
3.) Zavolat policiji.
Tak to bylo jasný. Zatroubil sem, čim sem dostal pozornost těch lidí. Zastavil s varovacíma světlama, aby do mě nikdo ze zádu nevěl a volal nouzovou policejní linku. No, co se pak stalo je vrchol všeho, co znám a připadal sem si jako v Americe. Ozval se mi pitomej počítač a říká mi: "Čekejte prosím. Ihned vás přepojíme." To ještě neva, ale vadí to, když to slyšíte trochu dýl. Mě to tak naštvalo, že mi v tu chvíli byl celej svět fuk a položil sem to. Jasně, že sem jel dál a už mě nezajímalo, co se děje za mnou. Nebudu přeci zase ten jedinej debil, co pomáhá a pak na to zase doplatí. I tak je to dost hustý, když se nedovoláte ani na policejní nouzovou linku. Ach pomoc, mě zrovna někdo chce zabít. - Čekejte ,prosím, až vás zabije. Mi přijedeme pak až se najíme, budeme mít čas a náladu, no tak asi za týden nebo dva.
Po této akci, která nic nezměnila, sem pracoval dál, ale přemýšlel sem nad světem a lidma. Výsledky byli tentokrát dost negativní. Vlastně úplnej opak, když sem vynechal kamarády a vzal spíše to, co se vidí, když se někdo koukne na lidstvo z výšky. Rozebíral sem to sám ze sebou dost dlouho. Někdy mi proletěla jedna kamarádka hlavou a pak další a další. A i to, co mi tak říkaj nebo s čim se mi svěří. Přestal sem myslet na tu hrůzu, kvůli který existuje etika, která vznikla z popela "Ve Vzpomínkách". Prostě sem se těšil, až je zase potkám na chatu a prohodim pár slov a nebo že budu jen poslouchat. No mělo se to splnit dřív než sem tušil a nemělo to být tak hezký:-( Vlastně to byla hádka. Nevím jestli bych to měl tak popsat. Prostě to nebylo hezký. A možná i můj konec na četu? Asi ne. Těch bylo už více a vždy sem se kvůli někomu vrátil. Většinou kůli těm stejným lidem (holkám). Ale možná bude tentokrát radikální změna jako před rokem. Byla by to škoda.
Jo a ještě něco. Tý kamarádce se podařilo něco, co se zatím nikomu nepodařilo. Já jí miloval a chtěl jí navštívit. Ale teď o lásce k ní ani stopa, jako by neexistovala nikdy a navštívit jí? Hm, taky ne. Nevím, jestli je to dobrý. Pro ní asi jo. Tak to chtěla vlastně mít. Pro mě? No já mám zase lepší důvod nežít.


P.S. Mám jen špatný zkušenosti s policajtama, a proto je nenávidim. Jdou mi jednoduše jen na nervy.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře